Požár Říšského sněmu

Jako požár Říšského sněmu nebo požár Reichstagu se označuje požár, který zničil budovu Říšského sněmu v Berlíně 27. února roku 1933. Svými okolnostmi se stal jednou z nejvýznamnějších událostí éry nástupu nacistického režimu v Německu. Hitlerova vláda ho využila jako záminky k masivnímu omezování lidských práv.Požár byl nahlášen v 10 hodin večer 27. února. Zlikvidován byl po 1,5 hodině a napáchal značné škody. Na místo po krátké době dorazili Hermann Göring a ze společné večeře Adolf Hitler, Joseph Goebbels, vicekancléř Franz von Papen a kníže Heinrich Günther von Hohenzollern. Göring požár považoval za signál ke spuštění komunistického puče. Druhý den oficiální agentura Preussische Pressedienst (Pruská tisková služba) napsala, že tento „čin žhářství je nejnestvůrnějším teroristickým činem vykonaným bolševismem v Německu“.Okamžitou reakcí bylo vydání Reichstagsbrandverordnung (Dekretu o požáru Říšského sněmu) prezidentem von Hindenburgem, který omezil mnohá lidská práva.Na základě dekretu byla záhy zakazována především komunistická, ale i demokratická shromáždění, zastavováno vydávání novin a časopisů a několik tisíc osob bylo zatčeno (včetně předsedy KPD Ernsta Thälmanna). Wilhelm Pieck nebo Walter Ulbricht unikli zatčení útěkem do exilu.