Španělská občanská válka

Španělská občanská válka (červenec 1936 – duben 1939) patří k nejkrvavějším, ale i nejnepřehlednějším konfliktům 20. století, zároveň jde o válku, která na velmi dlouhou dobu hluboce rozdělila nejen španělskou společnost. Vypukla v momentě, kdy proti demokraticky zvolené republikánské vládě vojensky vystoupila armáda pod vedením generála Francisca Franca.

 

Příčiny a počátky tohoto konfliktu lze hledat v dlouhodobé společenské a ekonomické krizi, která postihla Španělsko po první světové válce a vedla k takové radikalizaci společnosti, že ta své problémy již nebyla schopna řešit jinak než válkou. Španělsko bylo již dlouhodobě politicky nestabilní, nepřátelství rostlo velmi dlouho a obyvatelé se celou dobu jakoby „připravovali“ na válku.Do občanské války byly postupně vtaženy všechny politické strany. Nacionalistická strana zahrnovala fašisty,španělské nacionalisty, a větší část konzervativců.

Na straně Republikánů bojovala většina liberálů, Baskové a Katalánští nacionalisté, socialisté, stalinističtí a trockističtí komunisté a anarchisté. Minoritní součástí republikánských sil byli takzvaní centristé, kteří podporovali demokracii. Mnohé z těchto stran však v rámci jednotlivých stran měly vlastní cíle a tak docházelo i k bojům mezi spojeneckými stranami. Jejich primární základnou byla nižší střední třída, především z velkých měst, dále pak rolníci a intelektuálové.Většina států se k situaci postavila politikou nevměšování, hlavním propagátorem této politiky byla od počátku války Velká Británie, přes původní pomoc republikánům tuto politiku velmi brzy přijala i Francie.Přes tuto politiku poskytlo frankistům nejen technickou, ale i vojenskou pomoc Německo a Itálie (Corpo Truppe Volontarie a Legión Cóndor).Republikánům posílal technickou a vojenskou pomoc Sovětský svaz a Mexiko. Republikáni za tuto pomoc platili zlatými rezervami. Na stranu republikánů přešlo mnoho (asi 40 000) dobrovolníků, zpravidla mladých idealistů, kteří se organizovali do mezinárodních brigád — odtud výraz interbrigadisté.